Go to content
Zámek Řitka

Inspirace

Velké ženy středních Čech: silné příběhy, které inspirují

4. 3. 2024

Ženy neměly v historii snadné postavení ve společnosti, proto jsou učebnice dějin většinou plné jen mužských jmen. Přesto i v podmínkách, kdy žena měla hodnotu jen po boku manžela a práva téměř žádná, se jich našlo dost, které se s tím odmítaly smířit a hrdě a urputně se prosazovaly jako rovnocenné ke svým mužským protějškům.

A dokonce i v době ještě nedávné musely za svá práva a uplatnění bojovat. I u nás ve středních Čechách takové velké ženy v minulosti najdeme a jejich zajímavé příběhy, jejich vůle a odhodlání nás inspirují i v současnosti.

Zámek Řitka
i
Pohled na zámek
Autor: Zámek Řitka

Lata Brandisová – jediná žena, která na „pardubické“ nechala muže daleko za sebou

Nezlomná. Tohle jediné slovo charakterizuje Latu Brandisovou asi nejvíce. A taky silná. Ahrdá a odvážná. Velká slova přesto neříkají vše. První, a zatím poslední žena, která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase. Narodila se do šlechtické rodiny, žila na zámku v Řitce u Prahy a od dětství jezdila se sourozenci na koni. V roce 1916 svůj první dostih v životě po pádu nedokončila a v tehdejším výhradně mužském světě dostihového sportu byla spíše jen trpěná. Když její otec i bratr odešli bojovat do první světové války, dostala na starost rodinu i jejich jezdecké koně. I ty jí brzy zabavili do války, bratr padl. Zůstala silná.  

Nezlomilo ji ani, když nová republika přinesla zrušení šlechtického stavu a pozemková reforma výrazné zmenšení rodového majetku. Dál jezdila a závodila v dámských jezdeckých soutěžích. Velkou pardubickou jela poprvé v roce 1927 i přes silný odpor žokejů. První žena v nejtěžším jezdeckém závodě na kontinentě! Několikrát spadla, přesto dojela pátá. V cíli ji vítal bouřlivý potlesk. V následujících letech se na start postavila pětkrát a třikrát skončila na stupních vítězů. Vítězi ale v té napjaté předválečné době byli vždy Němci. Touha diváků po českém vítězství byla obrovská a tak při Velké pardubické v roce 1937 hnalo publikum Latu na její milované klisně Normě bouřlivě a nadšeně docíle. Zvítězily o sedm délek! 

První a druhou poválečnou Velkou pardubickou kvůli pádu a zraněním nedokončila. Pardubický Kinského memoriál v roce 1949 byl jejím posledním závodem. Po těžkém pádu na Hadím příkopu utrpěla rozsáhlá zranění a týden byla v kómatu, do konce života pak chodila s hůlkou. To byl konec její jezdecké kariéry. Nezlomily ji ani následující těžké roky. Nejprve jim za protektorátu majetek zabavili Němci, po válce zase komunistický režim. V padesátých letech je vystěhovali do malé chatky bez vody a elektřiny v lesích nad Řitkou. Sestry pracovaly v továrně, invalidní Lata se v nuzných podmínkách starala o domácnost. I tehdy zůstala hrdá a nezlomená. 

Zámeček v Řitce u Prahy dnes opět patří potomkům rodiny Brandisových. Můžete tu po předchozí domluvě navštívit malé muzeum Laty Brandis a působí tady i jezdecký klub pojmenovaný po Latině vítězné klisně – Jezdecký klub Norma. Krajinou, kde žila jediná ženská vítězka Velké pardubické se můžete projít po naučné stezce Líšnice. 

Socha Jiřího z Poděbrad na náměstí a rozkvetlé tulipány
i
Socha Jiřího z Poděbrad
Autor: Lázně Poděbrady a. s.

Marta Kubišová – příběh slávy i zatracení

Kdo by neznal Martu Kubišovou, slavnou českou zpěvačku, která je i díky ikonické Modlitbě pro Martu jedním ze symbolů Sametové revoluce 1989?

Víte ale, že část jejího života je spojená se středočeským lázeňským městem Poděbrady a právě tady jsou i počátky její pěvecké kariéry? Na kolonádě lázeňského města začínala zpívat s kapelou lázeňských muzikantů, později, už s tanečním orchestrem, byla hvězdou odpoledních čajů v blízkém Nymburce. Nejprve ještě jako studentka gymnázia, později jako dělnice zpoděbradských skláren Bohemia, kde po škole pracovala, protože kvůli rodinnému původu ji nevzali na vysokou školu.  Její život je obrazem obrovské slávy, smutného zatracení i fascinujícího comebacku. V šedesátých letech několikrát za sebou vyhrála soutěž Zlatý slavík, účastnila se tuzemských i zahraničních festivalů, vystupovala v pařížské Olympii, hrála v divadle i vefilmech.

Píseň Modlitba pro Martu se v roce 1968 stala symbolem národního odporu proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Necelé dva roky poté ale kvůli zákazům vystupování a dehonestující kampani musela zmizet z veřejného života. Na dlouhých devatenáct let.

Až v listopadu 1989 opět zazářila, když spolu se zaplněným Václavským náměstím zpívala z balkonu Melantrichu svoji osudovou Modlitbu pro Martu. Po restartu kariéry koncertovala, nahrávala alba, hrála v divadle, moderovala známý televizní pořad Chcete mě. Za své občanské postoje obdržela mnoho státních vyznamenání, např. Medaili za zásluhy, Řád bílého lva či francouzský Řád čestné legie. V současnosti Marta Kubišová vystupuje jen při výjimečných příležitostech.  

Na poděbradskou kolonádu, kde Marta Kubišová začínala svoji pěveckou kariéru, vyrazte za lázeňskou atmosférou. Minerální prameny, fontány, koncerty, skvělá gastronomie nebo třeba umění v kolonádní Galerii Ludvíka Kuby vás naladí na pohodu. S historií se můžete potkat jen kousek odsud, na zámku, v Památníku krále Jiřího z Poděbrad. Nejen sportovci ocení pohodlnou cyklostezku na břehu Labe, po které se dostanete do nedalekého Nymburka či Kolína. A milovníci filmové hudby by do města měli zavítat koncem léta – tradiční Soundtrack festival zaplní město hudbou na několik dní.  

Ateliér Zdenky Braunerové
i
Ateliér Zdenky Braunerové v době největší slávy
Autor: Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

Zdenka Braunerová – první česká malířka 

Patronka a múza mnoha umělců byla sama známou malířkou a grafičkou. Jako první žena v Čechách se na konci 19. století rozhodla živit uměním a dokázala si to prosadit i přes počáteční odpor rodiny. Byla to moderní žena s vlasteneckým smýšlením, proto nechyběla ani v Americkém klubu dam, který založil Vojta Náprstek.  

Soukromě studovala u Amálie Mánesové a Františka Ženíška, později i ve Francii, kde se utvrdilo i její vlastenectví – často zde tančila v českém kroji, zpívala české národní písně a svým nadšením inspirovala řadu francouzských umělců. Po návratu zorganizovala návštěvu svého přítele, slavného sochaře Augusta Rodina v Čechách a na  Moravě. Milovala moravské Slovácko, obdivovala lidové tradice, v nichž viděla největší poklad národa. 

Ateliér Zdenky Braunerové
i
Ateliér Zdenky Braunerové a jeho současný stav
Autor: Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

Zdenka byla oblíbená i pro svou bezprostřednost, vtipnost a milou povahu. Intenzivně se věnovala dobročinnosti, pomáhala válečným sirotkům, dětem i vdovám. Několikrát měla i před svatbou, např. s Vilémem Mrštíkem či Antonínem Chittussim, ale nakonec vždy převážila její touha po rovnoprávnosti a samostatnosti, v tehdejší době požadavek pobuřující až skandální.  

Zdenka Braunerová tvořila často v Roztokách u Prahy, kde si u mlýna své rodiny navrhla a postavila ateliér. Dnes je zde muzeum Zdenky Braunerové, kde můžete obdivovat nejen Zdenčiny obrazy, ale i zrestaurované interiéry v původní podobě. Jen pár kroků odsud, v roztockém zámku, zajděte do zajímavé multimediální expozice Archevita, která vás vtáhne do období od doby kamenné až po ranný středověk. Nenáročnou procházkou po břehu Vltavy se dostanete k bývalému přemyslovskému hradišti Levý Hradec. Odměnou za závěrečný výšlap vám budou krásné výhledy do vltavského údolí

Tohle stojí za to navštívit


Podobné články