Svatý Václav a místa spojená s prvními Přemyslovci

S počátkem hradiště Tetín jsou spojovány hned dvě výrazné ženské postavy našich dějin. První z nich je z bájí a pověstí známá Teta, dcera vojvody Kroka a sestra slavné kněžny Libuše. Asi už tušíte, odkud pochází název dnešní obce. Druhou ženou, která na hradišti pobývala, byla slavná Ludmila, která měla značný vliv na svého vnuka, budoucího knížete svatého Václava, jehož i zde po určitý čas vychovávala.

Traduje se, že snacha Drahomíra na Ludmilu žárlila a najala vrahy, kteří ji v roce 921 uškrtili právě na tetínském hradišti. Ludmila byla svatořečena a stala se první světicí uváděnou ve spojitosti s Přemyslovci. Poutní místo, který se tyčí na majestátním ostrohu nad řekou Berounkou, tak můžeme považovat za kolébku křesťanství u nás i za místo úzce spjaté s českou státností. Každoročně se sem konají pouti a celoročně je možné navštívit tři zdejší kostely – sv. Ludmily, sv. Kateřiny a sv. Jana Nepomuckého. Odkaz kněžny a světice Ludmily ctí spolek Svatá Ludmila.

Na hradiště Libušín nedaleko Kladna bylo na dlouhá léta neprávem opomínáno, protože na jeho místo se doslova vtlačil pražský Vyšehrad. Jak ale stojí v Kosmově kronice, byl to právě Libušín a nikoli Vyšehrad, odkud Krokova dcera Libuše věštila slávu Praze.

Pověst ovšem byla upravena ve vyprávěních letopisce Přibíka Pulkavy z Radenína, na jejichž základě bylo vytvořeno libreto slavné Smetanovy opery a Libušín byl zatlačen do pozadí. A přitom se jednalo o starobylé a důležité přemyslovské hradiště nebývalého rozsahu.

Svůj vojensko-strategický význam ztratilo poté, co Přemyslovci již neměli vnitřního nepřítele. Nikdy nebylo opuštěno – rolníci, vinaři a řemeslníci dále využívali vše, co jim malebná a úrodná lokalita nabízela. Novodobá historie a vývoj města byly zhruba od 19. století výrazně ovlivněny rozmachem těžebního průmyslu.

Jedním z prvních mocenských center přemyslovského státu bylo hradiště Levý Hradec na území města Roztoky. Hradiště je považováno také za kolébku křesťanství v Čechách, protože právě zde byl založen nejstarší křesťanský kostel na našem území.

Poté, co si téměř veškerou slávu a věhlas přivlastnila Praha, význam Levého Hradce začal upadat a pod vlivem některých méně seriózních kronik byly počátky křesťanství v českých zemích mylně spojovány s Vyšehradem. Na výsluní se historicky a nábožensky cenné poutní místo znovu probojovalo v obrozeneckých dobách a vzhledem ke své minulosti se stala cílem každoročních poutí.

Zdejší naučná stezka, dlouhá necelý kilometr, vás provede jak historií, tak i přírodou tohoto krásného středočeského místa.

Stará Boleslav je místem spojeným s počátky české státnosti a je naším nejstarším poutním místem. V poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie se nachází palladium země české – kovový reliéf, který je z hlediska národního významu srovnáván s českými korunovačními klenoty.

Hradiště bylo vybudováno na přelomu 9. a 10. století. Právě se Starou Boleslaví je spojena jedna z tragických událostí, jež ovlivnila rod Přemyslovců. V roce 935 tu byl zavražděn svatý Václav, český kníže a později patron českého národa. Ani za vlády dalších dynastií ale Stará Boleslav neupadla v zapomnění. Často a rád zde pobýval například císař Karel IV., který na nedalekém toušeňském hrádku sepsal část své autobiografie Vita Caroli.

Návrší nad dnešní obcí Zákolany, kde se hradiště Budeč rozprostíralo, bylo opevněno v 9. století za vlády knížete Bořivoje. Jeho syn Spytihněv tu nechal postavit kostel zasvěcený sv. Petrovi, jehož duchovním správcem byl v 10. století kněz přezdívaný Učen a právě u něho se základům čtení a psaní učil mladičký kněžic Václav.

Oválnou loď současného kostela sv. Petra a Pavla tvoří doposud zachovalá původní stavba, což z něj dělá nejstarší kostel tohoto typu našem území.

Lokalita, kde nyní leží obec Lštění, byla osídlena již v době starých Římanů. Vojáci římských legií tu měli svou osadu, ze které střežili obchodní cestu napříč Evropou z Římské říše až k Severnímu moři.

Později si prostranství na skalnatém ostrohu vyhlédli Slované a v první polovině 9. století si zde vybudovali hradiště, které bylo následně užíváno Slavníkovci. Poté se hradiště Lštění stalo jednou z pevností obklopujících a střežících přemyslovský stát. V té době sestávalo z předhradí a akropole, chráněno bylo mohutnými valy.

Jedinou kamennou stavbou objektu byl kostelík, neboť i knížecí palác byl jen prostým srubem. Jak a kdy Lštění jako hradiště zaniklo není známo. Ze stejnojmenné obce vás dnes na poutní místo původního hradiště dovede modře značená turistická trasa.

Význam lokality osídlené již od neolitu se zvýšil v době, kdy Přemyslovci zařadili tento vojensky vhodně umístěný bod do sítě svých pevností. Slávu zažívala Dřevíč především v 10.-13. století, následně hradiště zaniklo.

Místo bylo i nadále osídleno, ovšem pouze ve formě dvora ve východním sousedství. Vydejte se po jeho stopách po červené turistické značce například z nedalekého Ročova.

V Libici nad Cidlinou u soutoku Labe s Cidlinou pobýval knížecí rod Slavníkovců. Velmož Slavník si zde vybudoval opevněný areál s mincovnou, kamenným kostelem a knížecím palácem. Rozpínavý přístup jeho syna Soběslava se znelíbil Přemyslovcům a zapříčinil spory mezi oběma rody, které vyvrcholily roku 995. Přemyslovci přepadli slavníkovské hradisko, všechny obyvatele vyvraždili a stavení zapálili. Po tomto násilném aktu se stali jedinými vládci v české kotlině.

Z hradiště se zachovaly zbytky základů staveb. Prozkoumejte poutní místo i jeho okolí díky naučné stezce, která spojuje soutok řek Cidliny a Labe s nedalekou obcí Libice nad Cidlinou. Je nenáročná, zcela bez převýšení a sjízdná i pro kočárky či invalidní vozíky.