CHKO Křivoklátsko

Řeku Berounku a její přítoky v hlubokém údolí lemují skalnaté svahy se smíšenými lesy a vzácnými tisy červenými. Bezlesé vrcholky kopců zvané pleše hostí teplomilnou stepní květenu i zvířenu. Vyskytuje se tu mnoho druhů dřevin, bylin a živočichů, podzemí ukrývá bohatství v podobě miliony let starých zkamenělin. Ta vypadá kraj, který přirostl k srdci spisovateli Otu Pavlovi.

Křivoklátsko je jednou z nejzajímavějších krajin nejen v Česku, ale i v celé Evropě. Proto ji v roce 1977 UNESCO zařadilo mezi biosférické rezervace v rámci programu Člověk a biosféra a o rok později Křivoklátsko získalo statut chráněné krajinné oblasti (CHKO).

Díky bezprostřední blízkosti hlavního města na Křivoklátsko v minulosti s oblibou vyráželi na lov čeští panovníci a šlechta, díky tomu se v místních lesích nikdy příliš netěžilo dřevo a porosty zůstaly až do dnešních dnů pozoruhodně neporušené.

Charakter Křivoklátska významně určuje řeka Berounka, která si po tisíciletí razí cestu hlubokým údolím, vytváří dramatické kaňony, meandry a říční terasy. Zároveň patří celá oblast mezi význačná ptačí území Evropy. Můžete zde pozorovat 120 druhů ptáků, kteří zde přímo hnízdí, a 35 ptačích druhů na průtahu.

Návštěvníky sem láká i kopcovitý reliéf. K nejoblíbenějším výletním destinacím se řadí Skryjská jezírka, zřícenina hradu Týřov nebo majestátný Křivoklát. V létě a na podzim do obdivuhodných křivoklátských lesů vyrážejí zapálení houbaři, po řece Berounce plují vodáci a hustá síť cyklotras je rájem pro všechny, kteří nejraději poznávají krajinu ze sedla kola.

Tip na čtení?

Snad nejhezčí poklonu Křivoklátsku složil ve svých dílech spisovatel Ota Pavel. Místa, o nichž se píše v knihách Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby, najdete pod vesnicí Branov. Jsou jimi Pamětní síň Oty Pavla a Hostinec u Rozvědčíka.