CHKO Český kras

Teplé a pohostinné vápencové území Českého krasu je nejvýznamnějším krasovým územím v Čechách. Je pozoruhodnou chráněnou krajinnou oblastí, ve které se střídají vápencové skály, rozvolněné světlé listnaté lesy a lesostepi spolu s rozkvetlými skalami a kaňonovitým údolím řeky Berounky. Je také největším krasovým územím v Čechách a své počátky má v prvohorním moři před 400 miliony lety.

Vápenec, se kterým se všude v Českém krasu setkáváme, tu tvoří převážnou část geologické stavby. Jedná se o usazenou horninu vzniklou z vápnitých schránek mořských bezobratlých živočichů. Jeho schopnost rozpouštět se ve vodě a za příhodných podmínek se jinde usazovat umožňuje takzvané krasovění. Proto je dnešní krajina Českého krasu rozryta škrapy, kaňony a roklemi, a provrtána mnoha jeskyněmi: objevíte jich tu na 700! Byl to právě vápenec, který tu dal vzniknout pestré, mnohotvárné, dynamické i tajuplné krajině.

Český kras je světově proslulý výskytem zkamenělin. Místními nálezy zkamenělých organismů byl fascinován už celosvětově známý vědec a paleontolog Joachim Barrande v 19. století. Zároveň je Český kras také světově jedinečným územím z hlediska geologie, uložení prvohorních vrstev siluru a devonu a výzkumu rozvoje života v těchto obdobích historie naší země. Mimořádný geologický i paleontologický význam dokládá mnoho přirozených i umělých odkryvů prvohorních vrstev.

Chráněná krajinná oblast Český kras s rozlohou 130 km² byla vyhlášena v roce 1972. Nachází se v ní 21 maloplošných zvláště chráněných území, 12 památných stromů a 1 bezzásahové území. Některá chráněná území jsou také zařazena do evropské soustavy Natura 2000.

Mimořádná pestrost rostlin a živočichů v Českém krasu je výsledkem spolupráce člověka a přírody. Člověk místní přírodu ovlivňoval a ovlivňuje od pravěku dodnes. Tím, že zde tisíce let hospodařil na drobných polích a v lesích, pásl dobytek, sekal louky, dobýval kámen a stavěl si svá sídla, nevědomě zvýšil unikátní pestrost zdejší krajiny.