Velké ženy středních Čech: silné příběhy, které inspirují

Lata Brandisová – jediná žena, která na „pardubické“ nechala muže daleko za sebou

Nezlomná. Tohle jediné slovo charakterizuje Latu Brandisovou asi nejvíce. A taky silná. A hrdá a odvážná. Velká slova přesto neříkají vše. První, a zatím poslední žena, která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase. Narodila se do šlechtické rodiny, žila na zámku v Řitce u Prahy a od dětství jezdila se sourozenci na koni. V roce 1916 svůj první dostih v životě po pádu nedokončila a v tehdejším výhradně mužském světě dostihového sportu byla spíše jen trpěná. Když její otec i bratr odešli bojovat do první světové války, dostala na starost rodinu i jejich jezdecké koně. I ty jí brzy zabavili do války, bratr padl. Zůstala silná.  

Nezlomilo ji ani, když nová republika přinesla zrušení šlechtického stavu a pozemková reforma výrazné zmenšení rodového majetku. Dál jezdila a závodila v dámských jezdeckých soutěžích. Velkou pardubickou jela poprvé v roce 1927 i přes silný odpor žokejů. První žena v nejtěžším jezdeckém závodě na kontinentě! Několikrát spadla, přesto dojela pátá. V cíli ji vítal bouřlivý potlesk. V následujících letech se na start postavila pětkrát a třikrát skončila na stupních vítězů. Vítězi ale v té napjaté předválečné době byli vždy Němci. Touha diváků po českém vítězství byla obrovská a tak při Velké pardubické v roce 1937 hnalo publikum Latu na její milované klisně Normě bouřlivě a nadšeně do cíle. Zvítězily o sedm délek! 

Marta Kubišová – příběh slávy i zatracení

Kdo by neznal Martu Kubišovou, slavnou českou zpěvačku, která je i díky ikonické Modlitbě pro Martu jedním ze symbolů Sametové revoluce 1989?

Víte ale, že část jejího života je spojená se středočeským lázeňským městem Poděbrady a právě tady jsou i počátky její pěvecké kariéry? Na kolonádě lázeňského města začínala zpívat s kapelou lázeňských muzikantů, později, už s tanečním orchestrem, byla hvězdou odpoledních čajů v blízkém Nymburce. Nejprve ještě jako studentka gymnázia, později jako dělnice z poděbradských skláren Bohemia, kde po škole pracovala, protože kvůli rodinnému původu ji nevzali na vysokou školu.  Její život je obrazem obrovské slávy, smutného zatracení i fascinujícího comebacku. V šedesátých letech několikrát za sebou vyhrála soutěž Zlatý slavík, účastnila se tuzemských i zahraničních festivalů, vystupovala v pařížské Olympii, hrála v divadle i ve filmech.

Zdenka Braunerová – první česká malířka 

Patronka a múza mnoha umělců byla sama známou malířkou a grafičkou. Jako první žena v Čechách se na konci 19. století rozhodla živit uměním a dokázala si to prosadit i přes počáteční odpor rodiny. Byla to moderní žena s vlasteneckým smýšlením, proto nechyběla ani v Americkém klubu dam, který založil Vojta Náprstek.  

Soukromě studovala u Amálie Mánesové a Františka Ženíška, později i ve Francii, kde se utvrdilo i její vlastenectví – často zde tančila v českém kroji, zpívala české národní písně a svým nadšením inspirovala řadu francouzských umělců. Po návratu zorganizovala návštěvu svého přítele, slavného sochaře Augusta Rodina v Čechách a na  Moravě. Milovala moravské Slovácko, obdivovala lidové tradice, v nichž viděla největší poklad národa. 

Zdenka byla oblíbená i pro svou bezprostřednost, vtipnost a milou povahu. Intenzivně se věnovala dobročinnosti, pomáhala válečným sirotkům, dětem i vdovám. Několikrát měla i před svatbou, např. s Vilémem Mrštíkem či Antonínem Chittussim, ale nakonec vždy převážila její touha po rovnoprávnosti a samostatnosti, v tehdejší době požadavek pobuřující až skandální.  

Zdenka Braunerová tvořila často v Roztokách u Prahy, kde si u mlýna své rodiny navrhla a postavila ateliér. Dnes je zde muzeum Zdenky Braunerové, kde můžete obdivovat nejen Zdenčiny obrazy, ale i zrestaurované interiéry v původní podobě. Jen pár kroků odsud, v roztockém zámku, zajděte do zajímavé multimediální expozice Archevita, která vás vtáhne do období od doby kamenné až po ranný středověk. Nenáročnou procházkou po břehu Vltavy se dostanete k bývalému přemyslovskému hradišti Levý Hradec. Odměnou za závěrečný výšlap vám budou krásné výhledy do vltavského údolí.