Utrpení, temnota a smrt. To je darkturismus

Památník Lidice

Lidice, jedna ze dvou nechvalně známých vesnic s tím možná vůbec nejsmutnějším osudem. Malá obec mezi Prahou a Kladnem čítající jen několik stovek obyvatel se v roce 1942 stala terčem nebývalé krutosti Wehrmachtu a německé policie. Na základě jakéhosi nejasného dopisu zde propuklo nacistické vraždění, při němž zhaslo celkem 340 životů. Popraveni byli všichni muži, část dětí byla zabita v plynových komorách, ty „šťastnější“ pak odvlekli s matkami do koncentračních táborů, nebo vybrali na poněmčení. Celou vesnici nacisté následně srovnali se zemí, a to včetně kostela a hřbitova.

Přeživší se však nevzdali a po válce se do již neexistujících Lidic vrátili. Začala tak nová životní etapa obce. Jen kousek od původní zástavby vyrostly rodinné domy, obecní úřad, pošta nebo kulturní dům. Jako připomínka oné hrůzné události byl zároveň vybudován památník, včetně společného hrobu lidických obětí a muzea. V areálu památníků uvidíte například bronzové sousoší lidických dětí, které zahynuly v plynových komorách a sochy truchlících žen u hrobu lidických mužů.

Přestože se jedná o místo s velice smutným příběhem, svou architekturou a zelenými loukami láká turisty k návštěvě. Na atraktivitě se bezpochyby podílí i růžový sad, který propojuje nové Lidice s těmi starými. Více než 24 000 keřů zde symbolizuje lidické oběti.

Od hřbitovu k hrobce v Litni

V obci jménem Liteň jsou hned dvě místa, která si zařazení do sekce darkturismu rozhodně zaslouží. Tím prvním je velice zachovalý židovský hřbitov z roku 1680 s více než 300 barokními a klasicistními náhrobky. Naposledy byl rozšířen v 19. století, svou funkci však plnil až do počátku 2. světové války. V areálu stojí také obřadní síň z roku 1927 a hrobnický domek.

Udělali byste chybu, kdybyste se k druhému místu, představující hrobku rodiny Daubkovy, nevydali pěšky. V okolí jsou totiž krásné výhledy a obora plná jelenů a daňků. K hrobce se dostanete přes pěšinku vedoucí polem, nebo po naučné stezce Liteň. Novorenesanční hřbitovní kaple z roku 1888 byla postavena na základě návrhu architekta Antonína Wiehla, na sochařské výzdobě se pak podílel věhlasný Josef Václav Myslbek. Velkolepý vzhled i krásný anglický park obklopující hrobku dohromady představují skvost, který nemá ve středních Čechách obdoby.

Kostnice Sedlec u Kutné Hory

Smrt na vás bude číhat odevšad! A to doslova, jelikož sedleckou kostnici zdobí ostatky téměř 60 000 nebožtíků. Tento ohromný počet je zapříčiněn faktem, že ve 14. století byla Kutná Hora jedno z největších měst na celém světě! Důvod je prostý – stříbro. Lidé do Kutné Hory mířili za prací a za bohatstvím. Místo toho na mnohé z nich čekala smrt. Již v roce 1318 sužoval Kutnou Horu hladomor, při kterém zemřelo 20 tisíc obyvatel. O 30 let později to byla zase morová nákaza, která si vzala 30 tisíc životů. A aby toho nebylo málo, na počátku 15. století se v okolí Kutné Hory bojovalo v husitských válkách, při nichž zemřelo dalších 10 tisíc lidí. Sedlecký hřbitov doslova praskal ve švech, a když ho již nebylo možné dále rozšiřovat, přišla na řadu výstavba dvojpodlažního hřbitovního kostela, kde se v podzemní kapli ukládaly ostatky a v horní kapli sloužily bohoslužby.

O pár set let později si vyžádala opravu sedlecká katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Tehdejší opat Jindřich Snopek sehnal takové množství financí, že si na rekonstrukci mohl přizvat slavného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Ten nakonec zrekonstruoval nejen katedrálu, ale také kostel Všech svatých a kostnici.

Poslední větší zásah zde provedl roku 1870 František Rint. Autor takových děl, jakým byl stůl potažený kůží z poníka s čtyřmi lebkami, vtiskl kostnici docela jinou tvář než Aichel. Zatímco barokní výzdoba se omezovala pouze na lebky a hnáty, Rint použil i jiné části kostí a vytvořil z nich například lustry, girlandy nebo dokonce erb rodu Schwarzenbergů.

Klánovický les a okolí

Pro mnohé hezký přírodní park se spoustou naučných stezek a cyklotras, pro znalé místo, kde se staly jedny z nejotřesnějších vražd v historii celé České republiky. Mnozí z nás mají stále v paměti vražedné běsnění pražského studenta, tím úplně nejznámějším a kdysi velmi medializovaným případem je ale počínání tzv. Kolínského gangu. Jedna z jejich vražd, kterou má na svědomí doživotně odsouzený Oto Biederman se odehrála u bistra „Na formanské cestě“, poblíž křižovatky Jirenská – U Přeložky. Ačkoli již bistro není v provozu, na parkovišti se můžete zastavit a obhlédnout tak místo činu. Na poněkud jiné myšlenky přijdete v blízkých Úvalech. Navštivte zdejší Hospodu na dobrým místě, kde ochutnáte pivo z úvalského pivovaru Libertas, nebo se rozhlédněte do dáli z nedaleké rozhledy Vinice.