Bouřlivák a obrozenec: dva rebelové z Kutné Hory

Mikuláš Dačický z Heslova

Mikuláš Dačický z Heslova by dnes nejspíš plnil titulní stránky společenských magazínů.

Šlechtic, bouřlivák, milovník vína, vyhlášený rváč i pohotový glosátor rozhodně nebyl nudný.

Už jako mladík se dostával do konfliktů se zákonem a prudká povaha ho opakovaně přiváděla do potíží.

Jeho život připomínal dobrodružný román plný hospodských rvaček, soubojů, soudních sporů i útěků před spravedlností. A také plný žen a vína.

Paměti a prostopravdy

Ostatně legendu o hýřilovi přiživoval i samotný Mikuláš Dačický a jeho Paměti. Ty byly původně kronikou rodu Daczických, kterou začal psát už jeho děd, avšak Mikuláš je utřídil, zrevidoval a sám pokračoval v psaní.

Není to kronika v dnešním smyslu, ale osobní vyprávění propojené s dobovými událostmi. V Pamětech bez příkras zachytil nejen svůj vlastní život, ale i každodenní život Kutné Hory na přelomu 16. a 17. století.

Nejen tímto dílem se Mikuláš Dačický zařadil mezi spisovatele – již za svých divokých mladých let napsal a vydal veršovanou sbírku Prostoprawda. Název naznačuje její obsah – je to sbírka satirických pořekadel a básní, často i dost přisprostlých.

Soudní spor po celý život

Největší skandál, který ovlivnil celý Dačického život, vypukl roku 1582. Při hádce v kutnohorské krčmě vytasil kord a smrtelně zranil Felixe Novohradského z Kolovrat.

Za zabití mu hrozil trest nejvyšší, Dačický však využil svých známostí i postavení a po čase získal císařskou milost. Přesto musel na čas Kutnou Horu opustit a zaplatit vysoké odškodné. Ani potom ale svůj životní styl nezměnil a před soudem se ocital často.

Z městského vězení si udělal svoji krčmu

Když byl ve vězení v Kutné Hoře, pokračoval i tam ve svém prostopášném životě – zval si do vězení přátele a pořádal bujaré pitky. Sousedé si často stěžovali, že se odtamtud ozývá zpěv a křik, a že v noci kvůli tomu nemůžou spát.

Dlouhotrvající soudní spory, ale i úpadek dolování stříbra v Kutné Hoře ovlivnily závěr života Mikuláše Dačického. Peněz neměl nazbyt, a tak postupně rozprodával části rodového majetku. Ovdovělý a bez dědiců se věnoval převážně psaní svých Pamětí.

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

Z dobového obrázku se dívá uhlazený elegán. Ve školních učebnicích se dozvíme, že byl obrozenec a vlastenec bojující za národní práva Čechů. Josef Kajetán Tyl, kutnohorský rodák a také autor mnoha divadelních her, herec, ředitel kočovného divadla a novinář. Navždy zapsaný v historii naší země i jako autor textu státní hymny.

Vzestup i pád

Jeho život nebyl příliš dlouhý, na události však bohatý. Tyl byl činorodý, ale i rozporuplný, poznal vzestup i pád.

Působil jako herec, režisér, dramatik i novinář, psal do časopisu Květy a později jej také vedl. Ve Stavovském divadle prosazoval česká představení v době, kdy na jevišti stále převažovala němčina.

Během revolučního roku 1848 byl zvolen poslancem rakouského říšského sněmu a otevřeně podporoval české národní požadavky. Právě to se mu po porážce revoluce stalo osudným – přišel o místo, dostal se pod policejní dohled a z uznávaného dramatika se během krátké doby stal člověk odkázaný na nejistý život kočovného divadla.

Kutnohorské drama

Josef Kajetán Tyl nebyl s Kutnou Horou spojen jen svým narozením. Na sklonku života se sem jako vedoucí kočovné divadelní společnosti vrátil i se svou početnou rodinou. Právě v rodném městě se odehrála jedna z dramatických epizod jeho života.

Místo triumfálního návratu jej tu dostihli věřitelé a soudní spor. Když nedokázal uhradit závazky, byla kvůli dluhu uvězněna jeho životní partnerka, herečka Anna Forchheimová. Situace byla natolik vážná, že místní vlastenci mezi sebou narychlo vybrali část potřebné částky, aby ji dostali z vězení a večerní představení, jehož výtěžek Tylova rodina tolik potřebovala, se vůbec mohlo odehrát.

Bohém každým coulem

Stejně dramatický, jako jeho profesní život, byl i ten soukromý. Tyl byl ženatý s herečkou Magdalenou Forchheimovou, zároveň však po mnoho let žil i s její mladší sestrou Annou, která se stala jeho životní partnerkou. Obě ženy společně vychovávaly početnou rodinu a navzdory nezvyklému uspořádání zůstaly po jeho boku i během let, kdy divadelní společnost putovala z města do města a bojovala o každý krejcar.